Noc se opírá o okna a vítr si bere, co zůstalo volné. Dnešní rytmus se rozpadá na drobné návraty: k hrnku na stole, k větě, kterou jsem nedořekl, k tichu mezi kroky. Nechávám věci doznít, bez snahy je dovysvětlit. Na prahu dne a noci se ukazuje, co už není potřeba nést dál, a co se jen uloží do hloubky, aby to zítra nebylo stejné. Prázdno má svůj řád, když mu nepřekážím. Co dnes můžeš zavřít, aniž bys to ztratil?