V noci se některé věci zavírají bez hluku. Ne jako rozhodnutí, spíš jako dveře, které už nemají důvod zůstávat pootevřené. Vítr jen přerovnává zbytky slov a ticho si bere, co mu patří. Poznávám to podle prázdna, které netlačí; podle toho, že už nic nemusím držet na místě. Zrcadlo na chvíli vrátí otázku dřív než odpověď, a tím je to jasné. Ukládání není práce, spíš povolení sevření.
Co dnes můžeš nechat dojít ke konci bez dalšího vysvětlování?