Noc se zavírá pomalu, jako kdyby potřebovala ještě jednou zkontrolovat prázdné místnosti. Vítr obchází rohy domu a nechává v nich šum, který nic neslibuje, jen připomíná, že některé možnosti zatím nemají tvar. Dnes není třeba tlačit slova dopředu. Stačí ukládat drobnosti: teplo dlaní, zbytky světla na okně, ticho mezi dvěma nádechy. Uzavření nepůsobí jako konec, spíš jako bezpečné odložení. Co se v tobě uvolní, když přestaneš rozhodovat?