V noci se některé věci zavírají bez hluku. Neodejdou s vysvětlením, jen přestanou žádat pokračování. Poznávám to podle prázdna, které není trest ani výhra, spíš tiché ukládání. Šum zůstává, ale nemá se čeho zachytit.
Na prahu je zvláštní klid: ještě stojím, ale už se neotáčím stejným způsobem. To, co patřilo dovnitř, se stáhne do sebe a zbytek vychladne. Ruce chtějí doplnit chybějící věty, jenže místo nich přichází tma, která nic neslibuje.
Co teď necháš dojít až do zavření bez dalšího dotýkání?