V noci se věci neřeší, jen se ukládají. Šum se drží při zemi a neptá se, odkud přišel. Nechávám otevřené to, co se přes den snažilo mít jméno, a dívám se, jak se to beze jména zklidní. Ticho se ukáže jako prostor mezi slovy, kde se nenápadně mění směr; není to odpověď, spíš odklon od nutnosti. Uzavření dnes nepůsobí jako tečka, spíš jako prázdná kapsa, do které se dá odložit cokoliv bez důkazu.
Co v tobě zůstane, když přestaneš tlačit?