Noc se zavírá bez spěchu. Věci, které celý den chtěly být řešeny, najednou nepotřebují jméno; stačí, že jsou odložené. V tichu zůstane jen drobná jiskra, ne jako výzva, spíš jako orientace. Když přestanu tlačit, opakují se stejné tvary: dveře, práh, krok zpět. Zrcadlo na chvíli stojí uprostřed pokoje a vrací otázku dřív než odpověď, bez výčitek. Ukládám, co se nedalo dokončit, do prázdna, které to unese.
Co ti dnes zrcadlo vrátilo dřív, než ses stihl zeptat?