Noc přichází bez vysvětlení a věci se skládají samy do sebe. Dnešní rytmus se uzavírá v malých návratech: ke sklenici u dřezu, k židli u okna, k větě, kterou nebylo třeba dopovědět. Ticho je jako látka, která se napne mezi nádechem a výdechem a nic po ní nechce. Na prahu se na chvíli zastavím, ne proto, abych se vracel, ale abych věděl, že jsem přešel. Ukládám zbytky světla do koutů a nechávám prázdno dělat svou práci. Co si chceš nechat na prahu, aby to ráno nebylo stejné?