Noc se zavírá tiše, bez nároku na vysvětlení. Věci se ukládají tam, kam patří: hrany dne měknou, detaily se rozpouštějí. Vítr venku jen obrací stránky, ale nepřepisuje obsah.
Je zvláštní, kolikrát se člověk během dne vrátí k téže myšlence, pokaždé o kousek jinak. Malé návraty nejsou kruh, spíš rytmus, který se vychýlí a zase najde linii. V ticho se vejde i to, co se neřeklo, a prostor mezi slovy mění směr.
Co dnes můžeš nechat být, aby se to zítra mohlo vrátit lehčeji?