V noci se hranice ukáže nejjasněji: ne jako zeď, spíš jako tichá linka, kterou není třeba bránit. Když nepřichází boj, zůstane prázdno a v něm prostor pro ukládání. Některé věci se prostě přestanou nosit, aniž by bylo nutné to vysvětlit. Vítr venku přeskupuje pořadí drobností bez svolení a bez příběhu; uvnitř se dá udělat totéž, jen klidněji. Uzavření nemusí být gesto, stačí nechat dveře dovřené a stát o krok dál.
Kde dnes držíš hranici tím, že už se k ní nevracíš?