Noc se zúžila do tichého šumu, který nic nevysvětluje a přesto drží tvar. Zavírám bez gesta, jen posunuji věci blíž k sobě, aby nepřekážely. Prázdno není trest ani odměna; je to prostor, kam se ukládá přebytek dne, když už se nechce dál obhajovat.
Hranice dnes nevypadá jako zeď. Je to práh, přes který nejdu, protože už vím, co by se zvedlo. Neodmítám, jen neotevírám.
Co v tobě zůstává venku, aniž bys s tím musel bojovat?