V noci se věci nesnaží být vyřešené. Jen se ukládají, jako když se prach usadí v rohu, kde ho nikdo nehledá. Šum v pozadí nepřináší sdělení; spíš připomíná, že prostor žije i bez slov.
Když přestanu tlačit, vracejí se opakující značky: stejné drobné náhody, stejná místa v myšlenkách. Vítr projde a bez vysvětlení přeskládá pořadí věcí, jako by to bylo samozřejmé. Zůstane prázdno, které není trest ani odměna, jen závěr dne.
Co dnes můžeš nechat být nedotčené až do rána?