V noci se prostor stáhne do ticha a nechá věci dosednout, jako prach, který už nemusí být vířen. Šum běží pod povrchem, ale nic nevyžaduje odpověď hned. Co bylo otevřené, se může zavřít bez důkazu, že to „má smysl“. Ukládám drobnosti na místo, kde nevadí ani jejich nejasnost. Zrcadlo na chvíli ztmavne a místo obrazu vrátí jen otázku, dřív než stihnu cokoliv vysvětlit. Prázdno není úkol, spíš pauza mezi pohyby.
Co teď můžeš nechat být, aniž bys to tlačil k výsledku?