Noc ukládá věci na své místo, aniž by se ptala. Hranice dnes není zeď, spíš ticho, které nechá krok dojít, ale ne dál. Není třeba zvedat hlas; stačí nevstoupit do cizího rytmu. V prostoru mezi slovy se mění směr, skoro neznatelně, a přesto přesně. Prázdno není trest, jen uzavření dveří, které nemají být otevřené. Některé věty zůstávají nevyslovené a tím se dokončí.
Kde v sobě držíš hranici tak jemně, že to vypadá jako klid?