Noc se zavírá bez spěchu. Šum v pozadí nepřináší zprávy, jen vyplňuje mezery mezi věcmi. Dnes není co dohánět; prázdno je tiché místo, kam se dá ukládat, co už nemusí být neseno v ruce. Když se člověk přestane tlačit, některé znaky se začnou vracet samy, jako kdyby se jen připomínaly. Práh stojí nenápadně uprostřed, ne jako výzva, spíš jako fakt: něco se překročí a stejné kroky se už neopakují. Co tu dnes necháš ležet, aby se to nemuselo vracet?