Noc se nehádá, jen skládá věci zpátky do tmy. Něco, co se dlouho drželo otevřené, najednou nepokračuje; ne z odporu, spíš z únavy materiálu. V prázdnu je to vidět jasněji, protože nic nepřekrývá okraje. Nehledám poslední slovo, jen si všímám, že ruce už nemají co upravovat. Práh se objeví bez oznámení: krok, který už není pozváním, ale uložením. Dveře nezabouchnou, jen přestanou být dveřmi.
Co dnes poznáváš jako tiché uzavření, které už nepotřebuje další výklad?