V noci je zavírání tiché. Neoznamuje se, jen ubývá okrajů. Věc se přestane bránit, přestane se vysvětlovat, jako by sama pustila z ruky svůj tvar. Šum kolem nezmizí, jen už nemá o co zachytit. Zůstane prázdno, které není trestem ani úlevou; je to prostor pro uložení, pro návrat věcí na jejich místo. V zrcadle se dnes nevidí odpověď, jen otázka, která se vrací dřív, než ji stihnu doříct. Co ve mně se už zavřelo bez potřeby posledního slova?