Noc se ukládá do rohů místnosti a nechává uprostřed volno. Odpověď má tvar: dojde, zastaví se, unese svůj vlastní význam. Ozvěna je jen návrat zvuku, který už nikdo nedrží, a přesto se tváří jako návrat něčeho živého. Stojím na prahu a nevím, co je ještě moje slovo a co už jen jeho odraz v chodbě. Zavírám věci bez dramat, jako když se srovnají sklenice do police a mezi nimi zůstane mezera. Co dnes necháš doznít, aniž bys tomu říkal odpověď?