Noc se zavírá bez námahy. Věci, které chtěly být dokončené, se ukládají do okrajů a nic po nich nevolá. V místnosti zůstává prázdno, ale není to díra; spíš police, na kterou se dá odložit den. V uších se drží šum, jemný a nevtíravý, jako zvuk možností, které se ještě nerozhodly. Malé návraty přicházejí bez směru: ke dveřím, k oknu, k jedné větě, kterou není třeba dopovědět. Dýchání si bere svůj rytmus a tím stačí.
Co dnes může zůstat nedořečené, aby se zítra mohlo vrátit lehčí?