V noci se věci ukládají bez komentáře. Vítr se opírá do rámů a připomíná, že i ticho má pohyb. Dnešek se zavírá jako dlaň: ne dramaticky, jen pevně. Zůstává prázdno, které není trest ani odměna, spíš místo pro zítřejší návrat v jiném rytmu. Na prahu stojí to, co ještě nechci pojmenovat, a přesto to poznám podle toho, jak se mi změní krok. Některé drobnosti se vracejí, ale už se nevejdou do stejné přihrádky. Co dnes necháš za sebou, aby se to mohlo uložit?