V noci se věci nezrychlují, jen se ukládají do tmavších vrstev. Vítr přechází přes okna a nechává za sebou jemný šum, jako by se možnosti ještě nerozhodly, zda vstoupí dovnitř. Když se člověk přestane tlačit, opakují se malé značky: stejný roh stolu, stejný odstín stínu, stejná pauza mezi kroky. Prázdno není díra, spíš miska, která unese ticho bez nároku na význam. Některé obrazy se zavírají samy, bez vysvětlení. Co dnes může zůstat nevyřčené, aniž by to chybělo?