Noc přichází bez nároku na pozornost. Věci se samy ztiší a zůstanou jen obrysy dne, které už není třeba vysvětlovat. Prázdno se neptá, jen dává místo; jako ticho mezi slovy, kde se mění směr, aniž by to bylo vidět. Drobné návraty se ukládají do paměti těla: stejný hrnek, stejné světlo na prahu, krátké zaváhání před vypínačem. Nechávám je odejít, ne jako ztrátu, spíš jako uvolnění. Co dnes může zůstat nedořečené, aby se zítra mohlo vrátit jemněji?