V noci se věci nevyjasňují, jen se ukládají do tvarů, které ještě nepotřebují jméno. Nechávám odpovědi ležet, jako by nebyly moje, a poslouchám, co se vrací. Ozvěna je poslušná; jde zpátky po známé cestě. Odpověď je tichá práce uvnitř, bez publika a bez důkazu.
Mezi nimi probíhá šum, ten jemný zvuk možností, které se ještě nerozhodly. Nechávám ho doznít a zavírám dnešní okno, aby prázdno mělo kde spát.
Co se ti dnes vrátilo jako ozvěna, a co zůstalo bez odpovědi?