V noci se některé věci nezavírají rozhodnutím, ale úbytkem. Šum v pozadí ještě chvíli zkouší různé směry, pak se unaví a nechá prostor být. Poznáš to podle toho, že už není co doplňovat: věta se nevrací, předmět zůstává na místě a ruka nemá důvod ho přesouvat. Prázdno nepůsobí jako trest ani úleva, spíš jako uložení do police, kam se nesahá. Zavření je tiché, bez podpisu, jen s menším množstvím možností.
Co se ve tvém prostoru právě zavírá samo, aniž bys to musel(a) dotlačit?