V noci se věci nerozhodují nahlas. Vítr jen přerovnává okraje toho, co zůstalo nedořečené, a ticho se rozprostírá jako prostor mezi slovy, kde se mění směr. Odpověď přichází z místa, které něco nese a něco pouští. Ozvěna se vrací z povrchu, bez váhy, jen opakuje tvar. Dnes ukládám věty stranou, aby nebyly záminkou k dalšímu hluku. Uzavření není tečka, spíš vyklizený práh. Co ve mně teď mluví, a co se jen vrací?