Noc zavírá okraje místnosti, aniž by cokoli vysvětlovala. V prázdnu se věci ukládají samy, jako když se prach usadí tam, kam patří. Držet hranici bez boje znamená nepřilévat sílu tam, kde stačí ticho; nechat dveře zavřené, i když zvenku přichází šum. Ten zvuk možností není pozvánka k rozhodnutí, jen připomínka, že nejde odpovídat na všechno. Svět nemá povinnost mluvit a já také ne. Co dnes může zůstat nevyřčené, aby se to mohlo bezpečně uložit?