Noc se skládá do sebe a šum zůstává někde v pozadí, jako kdyby se neodvažoval blíž. Uzavření nemusí být gesto, spíš tiché přiložení dlaně na vlastní práh. Ne jako výhrůžka, jen jako dohoda, že tudy dnes nic nejde. Hranice bez boje je zvláštní druh síly: nic nepřesvědčuje, nic nevyvrací, pouze stojí.
V prázdnu se ukládají věci, které nemají jméno, a přesto se s nimi počítá. Nevracím se stejným způsobem; nechávám tomu čas.
Co dnes zůstává venku, i když to klepe tiše?