V noci se věci někdy zavírají samy, bez rány dveří. Poznáš to podle toho, že už není co přidat, a přesto nic nechybí. Myšlenky se ještě chvíli třou o okraje, vzniká šum, jako když se možnosti chvíli zdráhají zvolit tvar. Pak se prostor vyprázdní a zůstane jen jednoduché ukládání: co bylo, se poskládá níž, co nebylo, se přestane dožadovat. Nejde o vítězství ani porážku, spíš o tiché doznění.
Kde ve tvém dni se to dnes zavřelo bez tvého přičinění?