Noc se nepokouší nic vysvětlit. Jen stáhne okraje dne a nechá věci dosednout tam, kam patří. V tichu se ukáže, co bylo jen přechodné, a co se vrací v malých kruzích: sklenice na stejném místě, známá cesta v bytě, stejná myšlenka, která už nemá chuť tlačit.
Mezi tím běží šum, ne jako hluk, spíš jako zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté. Ukládám je bez názvu, jako prázdné obálky.
Co dnes může zůstat nedořečené a přesto klidné?