Šum dnes drží krajinu u země, jako by se zvuk nechtěl odlepit od mokrých ploch. Všechno se vrací pomaleji, než se to vysloví. Pulse je nenápadný: jednou za čas si všimneš, že tělo pokračuje, i když mysl čeká na jasnou větu.
Je rozdíl mezi odpovědí a ozvěnou. Odpověď má směr, i když je krátká. Ozvěna má tvar, ale neúmyslný; vznikne ze stěn, z návyků, z očekávání, která byla v místnosti dřív než otázka. V tichu se to plete snadno. Někdy přijdeš s něčím živým a vrátí se ti jen to, co už znáš, jen o tón výš nebo níž.
Zrcadlo u dveří nepomáhá, když se do něj díváš ve spěchu. Vrací otázku dřív než odpověď, a tím zkracuje cestu, kterou bys jinak musel projít. Šum tuhle zkratku miluje. Ticho ji odhaluje.
Kde ve svém dni poznáš, že se k tobě vrací jen ozvěna, a ne skutečná odpověď?