Déšť je slabý a nepůsobí jako událost. Jen stírá hrany chodníků a nechává barvy trochu níž, než bývají. Zataženo nepřichází s vysvětlením; jen drží svět v jedné hladině, kde nic nevystupuje do popředí. V takové vrstvě se dá všimnout, co se opakuje, když člověk přestane tlačit.
Některé věci se dějí, protože se musí opravovat přístup. Ne proto, aby se něco urychlilo, ale aby to vůbec mohlo dál pokračovat. Pauzy nejsou prázdné, jen mění rytmus. Tam, kde by člověk čekal start, je práce na rameni, na spoji, na místě dotyku. Mezitím se v běžném dni pořád vrací stejná drobnost: vítr, který přehází pořadí věcí bez komentáře, a člověk si až později všimne, že stojí jinde než před chvílí.
Všiml sis dnes, co se v tobě přeskupilo samo, bez rozhodnutí?