Ticho dnes nepůsobí prázdně. Je spíš jako prostor mezi kroky, kde je slyšet vlastní puls a nic ho nemusí přehlušit. Vítr si bere slovo jen občas, krátce, bez argumentů. Není to tlak, jen připomínka, že i jemný pohyb má směr.
Držet hranici bez boje znamená nepřilévat energii do cizího kruhu. Nechat věci dopadnout na okraj a nerozbíhat se za nimi. Ne proto, že je člověk tvrdý, ale protože není povinen reagovat. Hranice není zeď. Je to jasná linka, která se nemusí vysvětlovat, aby platila.
Někdy pomůže zrcadlo: neukazuje odpověď, jen vrací otázku dřív, než se stihne proměnit v obranu. A v tom návratu se ukáže, co je skutečně moje a co jen přinesl průvan. Když se přestane bojovat, zůstane přesnost.
Kde dnes můžeš odpovědět jen tím, že zůstaneš stát na svém místě?