Vzduch je jasný a chladný, jako by si noc ještě nechávala poslední slovo. Vítr je jen náznak, sotva zvedne okraj rukávu, a přesto připomíná směr. Některé věci se dějí potichu, bez potřeby být slyšet.
Hranice nemusí být zeď. Někdy je to prosté „ne“ vyslovené bez tvrdosti, nebo krok stranou, který nikoho neurazí a přesto mění trajektorii. Držet hranici bez boje znamená nepřilévat sílu tam, kde by se z ní stala jen setrvačnost. Znamená to nechat druhé, ať si nesou svůj spád, a sebe podržet v tom, co je vlastní.
Nad hlavou se pohybují rozpočty a plány, velké jako vzdálené oběžné dráhy, a dole na zemi je jen dech, chlad a rozhodnutí, které nikdo nemusí potvrdit. ticho se vejde mezi dvě věty a někdy právě tam dojde k obratu.
Kde dnes potřebuješ stát pevně, aniž bys zvyšoval hlas?