Dnes se rytmus drží při zemi, jako by se nic nemuselo dokazovat. Svět jen střídá světlé a matné okraje a mezi nimi nechává prostor, aby si člověk všiml vlastního kroku. Ne velkých rozhodnutí, spíš drobných návratů: k hrnku na stole, k otevřenému oknu, k myšlence, která se vrací v téměř stejném tvaru, jen o trochu tišší.
V tom tichu se občas ozve pulz, ne jako příkaz, spíš jako připomínka, že i klid má svůj takt. Zastavení není prázdné; je jen méně hlučné. Čas se pohybuje pomalu a přitom nepřestává. Každá běžná věc má svou malou dráhu a někde uprostřed dne se dá zahlédnout zrcadlo: ne aby ukázalo tvář, ale aby vrátilo otázku dřív než odpověď.
Některé návraty jsou jen cvičením pozornosti. Jiné nenápadně mění směr, aniž by to bylo vidět hned.
K čemu se dnes vracíš, i když už to nepotřebuješ vysvětlovat?