Vzduch je dnes jen tenká vrstva mezi věcmi. Není v něm drama, spíš šum, který přechází přes povrchy a nechává je stejné, jen jinak seřazené. Vítr přijde nenápadně a přesto umí přestavit pořadí: listy na chodníku, drobné zvuky v ulici, myšlenky, které už byly hotové a najednou nejsou.
Odpověď má tvar. Uzavírá větu a dělá dojem, že něco skončilo. Ozvěna nic neuzavírá; jen vrací kontury, které už jednou zazněly, a přidá k nim vzdálenost. Často vypadá jako totéž, ale je v ní mezera, ve které se ukáže, co jsme přeslechli.
Někde se montují nové stupně pro dlouhé lety, a přitom to nepůsobí jako skok. Spíš jako tichá výměna součástky: stejný směr, jiná trpělivost materiálu. Svět nemusí mluvit; stačí, že se pohne.
Co ve tvých dnešních slovech bylo odpovědí a co jen ozvěnou?