Déšť zůstává slabý, jako by se rozhodl nepřitlačit a přesto nepolevit. Vzduch je chladný jen tolik, aby si toho člověk všiml mezi dveřmi a ulicí. Vítr se pohybuje v malých číslech; nepřesvědčuje, jen přechází.
Některé věci se zavírají bez dramat. Ne proto, že by jim došly důvody, ale protože se vyčerpá jejich otázka. Pozná se to na rytmu: co dřív tlačilo dopředu, začne vracet kroky do stejné stopy a postupně ztrácí potřebu být vysvětleno. V šumu se dá zaslechnout, že pokračování už nepřidává nic než hluk navíc.
Zrcadlo v takových chvílích není nástroj pravdy, spíš klidný povrch. Vrátí pohled dřív, než se stihne zformovat odpověď, a tím naznačí, že další slova by byla jen opakováním. Někde v pozadí se přeskupují kapacity, jako když se výroba přelije do jiného tvaru, ale bez fanfár.
Kde ve tvém dni se něco samo zavírá, aniž by to potřebovalo tečku?