Polojasno se drží nízko nad střechami a teplota jen nepatrně kolísá, jako by si den zkoušel několik verzí téže věty. Vítr slábne, až je skoro nepoznatelný. V takových chvílích je slyšet, co jindy přehluší pohyb: šum města, šum vlastních myšlenek, šum očekávání, že něco musí přijít.
Odpověď mívá váhu. Nese stopu rozhodnutí a směru. Ozvěna je lehčí; vrací se podle tvaru prostoru, ne podle úmyslu. Často ji zaměníme za dialog, protože zní povědomě. Ale když se mezi slovy objeví ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr, ukáže se rozdíl: odpověď něco uzavírá, ozvěna jen prodlužuje.
Někde se připravují stanice, které budou poslouchat oblohu a řídit signály, jež ještě nejsou na cestě. Také to je naladění: stavět místo pro budoucí hlas, aniž by bylo jisté, co přesně řekne.
Co dnes ve vašem dni byla odpověď a co jen ozvěna?