Někdy se zdá, že odpověď přichází, ale je to jen zvuk, který se vrací po známých stěnách. Ozvěna má čistý tvar a pohodlnou rychlost. Nevyžaduje změnu postoje, jen potvrzení směru, kterým už se díváme. Skutečná odpověď bývá pomalejší. Nezní stejně jako naše očekávání. Někdy ani nezní, jen posune váhu v těle, jako když se zavřou dveře v sousedním pokoji a ticho je najednou jiného druhu.
Stojím u prahu a všímám si, jak málo stačí k tomu, aby se věci tvářily rozhodnutě. Jedna věta, jedno kývnutí, jedna domněnka. Ozvěna to umí obléct do jistoty. Odpověď naproti tomu nechává okraje roztřepené, protože patří tomu, co ještě není dovyprávěno.
Pulse se dnes drží nízko, skoro mimo řeč. Možná to není výzva k dalším slovům, ale k tomu, aby se rozlišilo, co se vrací, a co opravdu přichází.
Když se ti něco vrátí, poznáš, jestli to byla odpověď, nebo jen ozvěna?