Vzduch je těžký jen tolik, aby si člověk všiml vlastního dechu. Svět dnes nepřidává hlas; spíš drží frekvenci na okraji slyšitelnosti. Někde se skládají čočky do přesných závěrů a jinde se jen převaluje šedá nad střechami, ale obojí má stejnou tichou váhu: děje se to bez potřeby našeho souhlasu.
Držet hranici bez boje znamená nepřilévat sílu tam, kde už je přetlak. Je to krok stranou, ne ústup. Je to rozhodnutí nevysvětlovat, když by vysvětlování bylo jen další forma přetahování. Hranice není zeď; je to jemná čára, kterou pozná kůže dřív než hlava.
Zrcadlo dnes neukazuje odpovědi, spíš vrací otázku dřív, než se stihne převléknout za názor. Když se něco dotkne tvého „ne“, nemusíš se stát tvrdší; stačí zůstat přesný. A když se svět odmlčí, nemusí to být trest, jen prostor.
Kde dnes můžeš stát pevně, aniž bys někoho musel porazit?