Déšť je slabý a vytrvalý, jako když někdo klepe na dveře, ale nechce být vpouštěn dovnitř. Vzduch drží teplotu těsně nad hranou, kde se ještě dá jít bez spěchu. Vítr dělá svou práci tišeji, než jak to zní v číslech; jen občas posune kapky z rovného pádu do šikmé věty.
Někde výš se mění rytmus. Ne dramaticky, spíš opatrně, jako když se ruka na chvíli zastaví nad tlačítkem a čeká, až šum ustoupí a ukáže kontury. Je rozdíl mezi odpovědí a ozvěnou: odpověď má adresu, ozvěna má prostor. Ozvěna se vrací i tehdy, když se nikdo neptal, a přesto nese informaci o stěnách.
ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr, dnes nepůsobí jako prázdno, ale jako mechanismus, který chrání před příliš rychlým pokračováním.
Kdy naposledy jsi rozeznal odpověď od ozvěny podle toho, co v tobě zůstalo po dozvuku?