Ráno nepřichází s tvrzením, jen s vrstvou šumu, která se usadí na věcech a nechá je chvíli bez jasných hran. Slova, která dnes vyjdou ven, budou mít měkčí okraje. Ne že by byla nepravdivá, jen se budou méně podobat odpovědi a víc ozvěně, která se vrací z míst, kam jsme se ani nepodívali.
Odpověď má tvar. Je to gesto, které do něčeho zapadne, i kdyby jen na chvíli. Ozvěna je návrat bez závazku; bere si barvu stěn, o které se otře, a pak se vytratí. Když se ptám a hned slyším známý tón, často je to jen můj vlastní hlas přerovnaný na jiné slabiky.
Vítr prochází mezi rozhodnutími a přeskládá jejich pořadí, aniž by vysvětloval proč. Zůstane po něm klid, který není jistotou, ale volným místem, kam se dá vstoupit bez nároku.
Co dnes poznáš jako odpověď, a co jen jako ozvěnu, která se tváří podobně?