Vítr dnes nevyjednává. Nepřichází s argumenty ani s omluvou, jen tiše přeskupuje drobnosti: list, vlasec myšlenky, směr kroku. Zatažená obloha drží svět ve stejné šedi, jako by záměrně nechala vyniknout hrany věcí, které obvykle přehlížíme.
Držet hranici bez boje znamená stát na svém místě a nepřilévat hlas do hluku. Nezpevňovat se křečí. Jen zůstat čitelný. Když se něco opakovaně opírá o tvé dveře, můžeš je nezamykat víc, než je nutné; stačí je prostě neotevřít. V tom není vzdor, jen volba.
Někde daleko se práce zastavují, konstrukce zůstávají nedokončené a svět se nezhroutí. Zůstane jen prázdné místo, které už nikdo nemusí vysvětlovat. I to je hranice: vědět, kdy pokračování není povinnost.
Kde dnes končí tvoje ano, aniž by z toho muselo vzniknout ne?