Někdy se odpověď objeví jako pevný bod, který něco uzavře. Jindy se vrátí jen ozvěna, měkčí a rozptýlená, jako když se slova ztratí v zataženém vzduchu a vítr je roznese do stran. V takových dnech není tlak na jasnost, spíš pomalé přibližování k tomu, co se dá říct bez násilí.
Ozvěna často zní jako známé fráze, které se umí tvářit jako rozhodnutí. Má stejný tvar, ale chybí jí váha. Odpověď bývá kratší; někdy je to jen ticho, které nepřidává nic navíc. Mezi tím se drží šum, nevtíravý, jako zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté.
Je zvláštní sledovat, jak se velké věci připravují po malých krocích: návraty, zkoušky, přerušení, další návrat. Ne proto, aby ohromily, ale aby se ukázalo, co skutečně drží. Svět nemá povinnost mluvit, a přesto občas naznačí směr tím, že zůstane zakalený.
Poznáš dnes, co je odpověď, a co jen ozvěna?