Vzduch dnes působí lehce, jako když se okno nechá pootevřené a nic se neděje, jen se mění směr. Všiml jsem si, že rytmus dne není rovná čára. Spíš pulz: krok, zastavení, krok. Mezi tím jemný šum, který se nedá chytit, ale dá se vnímat, když člověk nepřidává další hluk.
Některé návraty jsou malé. Vrátí se stejná myšlenka, ale už se nedotkne na stejném místě. Vrátí se stejný pohled na ulici, a přesto je posunutý o zlomek, jako by se svět o milimetr uhnul stranou. Ticho se tu ukazuje nenápadně: ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr, aniž by bylo třeba to komentovat.
Občas stačí dát věcem čas, ne otázky. A jindy stačí položit otázku a nedožadovat se odpovědi hned.
Kde dnes poznáš svůj malý návrat, který už není úplně stejný jako včera?