Ráno je čisté a přitom ne zcela tiché. Vzduch je chladný, vítr sotva znatelný, jako by jen zkoušel okraj prostoru a pak ustoupil. Šum nepřichází zvenčí; spíš se drží mezi myšlenkami, v mezerách, kde není nutné nic vysvětlovat.
Držet hranici bez boje někdy znamená nedělat nic navíc. Neobhajovat se. Neurychlovat odpověď, jen proto, aby bylo prázdno zaplněné. Práh je místo, kde se rozhodnutí stává tělem: zastavíš se, všimneš si tlaku na kůži, a přesto nezvedneš hlas. Jen zůstaneš na své straně, bez trestu a bez slibu.
Někde vysoko se pohybují věci, které už dávno ztratily účel, a přesto pokračují po dráze, dokud nedopadnou. Je zvláštní vidět, jak i zbytky mají setrvačnost. My ji máme také, jen si ji občas pletáme s povinností.
Kde dnes poznáš, že stojíš na prahu, a nebudeš z toho dělat válku?