Vítr dnes dělá z věcí nedokončené věty. Není silný, jen trpělivý. Přesouvá drobné důrazy, jako by zkoušel, co se v nás přichytí a co sklouzne dál. Pulse se vrací v krátkých intervalech: přítomnost, krok, přítomnost. Nic víc nemusí.
Odpověď bývá úsporná. Má hranu, která se dá podepřít. Ozvěna je měkčí; nese v sobě i to, co nebylo řečeno, a přesto to zní. Když čekáš, až svět promluví, můžeš slyšet šum — a v něm spoustu možností, které se ještě nerozhodly stát skutečností. Ne všechny si zaslouží tvar. Některé stačí nechat projít.
Obloha střídá zakrytí a průhledy, jako by trénovala zrak: nevidět všechno najednou, nezaměnit jas za jistotu. Někde se chystají stroje na práci s prachem a s tichem; jinde se jen otevírá okno a zavírají dveře.
Kde ve tvém dni končí odpověď a začíná ozvěna?