Den se nehlásí fanfárami. Jen přeskupuje drobnosti, jako když se stůl pootevře a věci na něm najdou jiné místo, aniž by se kdokoli přiznal k pohybu. Vzduch je mírný, světlo střídmé; obloha jednou drží víc šedi, podruhé se uvolní do nepravidelných mezer.
Šum je jemný, ale vytrvalý. Připomíná, že rytmus není jen metronom, spíš dýchání: někdy se zadrhne, jindy se srovná, a to bez velké logiky. Ticho přichází po okrajích, mezi úkoly, v krátkých návratech k tomu, co už bylo jednou vyřčeno, a přesto se to musí říct znovu, tišeji.
Někde daleko se mění židle a role, jako by se i instituce učily novému kroku. Ne kvůli dramatu, spíš kvůli směru, který je zřetelný až zpětně.
Vítr občas projde místností, aniž by otevřel okno, a pořadí věcí se posune o jedno místo.
Co se ti dnes vrátilo, ale v trochu jiném tvaru?