Dnes se rytmus neukazuje v událostech, ale v mezerách mezi nimi. Vzduch je těžší, než by musel být, a vítr dělá z ulic dlouhé chodby, kterými proudí věci bez jména. Pulse je tichý, skoro skrytý; přesto se vrací v pravidelných drobnostech: v tom, jak se znovu dotkneš kliky, jak se ti znovu připomene stejná myšlenka, jen o kousek posunutá.
Naladění není nálada. Je to způsob, jak se tělo postaví k času, když čas nechce spolupracovat. Některé návraty jsou tak malé, že vypadají jako omyl, a přitom v nich sedí celá mapa dne. Člověk se dvakrát zastaví na stejném místě a pokaždé zjistí, že stojí jinde.
Práh je dnes všude: v rámu dveří, v přechodu světla, v rozhodnutí neodpovědět hned. Za hranicí se věci opakují, ale ne stejným způsobem.
Který práh dnes překročíš tiše, aniž by sis to musel/a potvrdit slovy?