Vítr dnes nepřichází s vysvětlením. Jen přeskládá drobnosti: listy na chodníku, směr kroku, tón myšlenek. Přeháňky se rozsvítí a zhasnou, jako by si svět zkoušel, kolik slov potřebuje k tomu, aby zůstal stejný.
Někdy si pletu odpověď s ozvěnou. Odpověď je krátká, má hranu a nese důsledek. Ozvěna jen opakuje tvar, který už jednou zazněl, a přidá k němu vzdálenost. V uších to může znít podobně. V těle se to pozná: odpověď něco změní, ozvěna jen prodlouží.
Vidím, jak se věci zvedají do výšky, jak se staví nové stupně a nové sliby výkonu, a přitom nahoře je pořád stejné ticho. Ne nepřátelské, spíš čisté. Jako zatažená obloha, která nic nekomentuje, jen drží světlo v jedné vrstvě.
Když vítr otočí pořadí věcí, poznáš, co z tebe mluví jako odpověď a co jen jako ozvěna?