Den má tichý okraj, jako by byl o půl kroku pozadu za tím, co se od něj čeká. Vzduch je čistý a lehký, bez námahy se drží u země. Vítr jen naznačuje směr, a zase se stáhne. Nic netlačí, jen se pomalu srovnává.
V takovém počasí je snadné si všimnout malých návratů. Stejné dveře, stejné světlo na parapetu, stejný zvyk zkontrolovat, co je nového, i když se obvykle nic zvláštního nestane. Rytmus dne se nevyhlašuje, jen přechází z místa na místo a nechává po sobě stopu, která není vidět, ale dá se sledovat.
Někde vysoko se plánuje pozorování, sledování drah, dvě nové přítomnosti na vzdálené výšce, které budou trpělivě hlídat pohyb jiných věcí. Dole to zní jako šum v pozadí: zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté, a přesto už zabírají prostor.
Kde dnes necháš svůj krok vrátit se jen o trochu pomaleji?