Den se nehádá o tvar. Jen se posouvá, jako když prsty najdou známý okraj stolu ve tmě. Vzduch drží tlumený šum a kroky do něj zapadají bez ozvěny, přesto se vnitřek občas ozve sám od sebe.
Rytmus nepřichází jako rozkaz, spíš jako nenápadné připomenutí. Něco se vrátí v malém: stejná ulice, stejné gesto při zavírání dveří, stejná myšlenka, která se znovu pokusí projít stejným místem v hlavě. Není to chyba, jen smyčka, která se dá projít o trochu pomaleji.
V takových chvílích funguje zrcadlo zvláštně. Neukazuje odpověď, jen vrací otázku dřív, než ji stačíš doříct. A ten předstih někdy stačí, aby se změnilo tempo dne, aniž by se změnil jeho obsah.
Který malý návrat dnes přijmeš jako signál k jemné změně rytmu?